7:10, budík zvoní a já otevírám oči v krásně slunečném a teplém sobotním dni. Rychle snídám několik rohlíků a odjíždím směr hlavní nádraží, kde v 8:10 nasedám do vlaku ve směru na Vranovice. Ve vlaku bohužel sedím sám, protože nikdo z brněncké části našeho oddílu se nemohl této výpravy zúčastnit. Cesta rychle uběhla. Nestačil jsem se ani pořádně rozsedět a už přestupuji v Hrušovanech u Brna do autobusu, který mě zaveze přímo do Křepic. Za necelých 30 minut vysedám v Křepicích, kde už mě vyhlíží skupinka 5 křepických skautů, kteří pro mě meli připravené tradiční přivítání - balónek naplněný vodou. Tuto tradici jsem jim úspěšně rozmluvil s odkladem na pozdější dobu tohoto opravdu parného dne.

Bylo nás, jak už předešlé indície napovídají, celkem 6. Z křepické větve se výpravy zúčastnili skautky Kristýnka a Klárka, skaut Vlasta, a R&R Šimon a naše vedoucí Anička Novotná.

Vyrazili jsme na jihovýchod po modré turistické značce. První zastavení připadlo na místo, odkud ruský generál velel útoku na Brno (bratislavsko-brněnská operace). Oficiálně je toto místo známé jako Památník Novosady, ale v Křepicích ho nenazvou jinak než "Hvězda". Ku příležitosti prvního zastavení se dostavila i zástupkyně skautského odboje, která nám zadala první z mnoha úkolů, které nás na této výpravě čekaly. Poté jsme se vydali směrem na Boleradice. Čekalo nás 15 km poměrně členitého terénu. Během cesty proběhlo pořadové cvičení a luštění několika šifer. Nejdelší přestávkou byla ta obědová, která trvala asi 1,5 hodiny. Kromě dobrého oběda, který jsme si nesli na zádech, jsem si zahráli klasiku - městečko Palermo. 

Slunce vystoupalo vysoko nad horizont a začal opravdu velký pařák. Naštěstí se naše cesta táhla krásným starým lesem, takže se do nás Slunce nemohlo naplno opřít ;) Po krátké běhavé hře jsme se spustili ze strmého srázu do Malebné vesničky jménem Boleradice. Jelikož se poblíž této osady nacházel i cíl dnešního dne, měli jsme velkou časovou rezervu, kterou jsme ztrávili poblíž boleradického hradiště. Největší rozhruh způsobil Šimon, který omylem zapomněl některé menší věci na předchozím zastavení, které bylo zhruba 2 km nazpět a k tomu do strmého srázu. Cesta tam a zpět mu zabrala asi 45 minut, která však vyšla vniveč, protože ony předměty nenašel. Po té jsme se přesunuli do místní cukrárny. Se zmrzlinou v ruce jsme zde počkali do 18 hodin, kdy si pro naši skautku Klárku přijela mamka, protože s námi nemohla přespat do dalšího dne.

Po jejím odjezdu jsme se vydali směrem na náš cíl - rozhlednu Nedánov. Vedla k ní silnice, která se pomalu, ale jistě táhla na vrchol jednoho z nejvyššých kopců jižně od Brna. Rozhledna svým tvarem připomínala přesýpací hodiny. Poblíž se nacházelo krásné posezení, kde jsme se usadili a dali si večeři. Poté nastal krásný západ Slunce a při postupném sešeřování jsme posadili kolem rozsvícené lucerny, abychom se pobavili o vyluštěných šifrách a jejich obsahu. Byly to především body skautského zákona a objevil se zde i slib ;) V 22:30 jsme vyšplhali na vrchol rozhledny, abychom pozorovali ohňostroje na brněnské přehradě. Pravda, spodní efekty byly zakryty kopcem, který se nacházel mezi námi a přehradou, ale vyšší a středně vysoké efekty zůstaly beze clony, takže byly krásně vidět. 

Jak náš oddíl určitě dobře znáte nemohli jsme se rozhodnout ulehnout na jiném místě, než byla plošina na vrcholu rozhledny. Musím přiznat, že ležení to bylo dobré, ale mělo jednu velkou nevýhodu - vítr. Večer tato situace nebyla ještě tak kritická, takže jsme všichni usli bez větších problémů, ale kolem 5 hodin ráno začal dmout velký vichr, který nás spolehlivě probudil. Nikomu to však nevadilo a spokojeně jsme leželi dál, až do doby výstřelů zdejších lovců, kteří poblíž rozhledny zneškodňovali škodnou. 

Postupně jsme vstali, nasnídali se a vydali se směrem do Boleradic na nedělní mši. Kostel byl plný do posledního místečka, přičemž jsme asi naší přítomností donutili pár zdejších obyvatel stát při celém obřadu.

Po mši jsme se vydali nakonec stejnou cestou nazpět do Křepic. Tato varianta byla způsobena mnou, protože jsem musel na fotbalové utkání, takže jsem měl poměrně na spěch. Do Křepic jsme dorazili hodinu před odjezdem autobusu. Tento čas jsme strávili u pramene "Svatá", odkud nás nakonec vyhnala bouřka, která potají přišla ze západní strany za kopcem. Po rychlém přeběhu k domu rodiny Novotných jsem se poctivě vysušil a odjel směr Brno. Autem mě vzali rodiče Novotní, takže jsem všechno krásně stihl. Následný zápas jsme vyhráli a umožnili si případný postup z druhého místa ;)

Závěrem chci poděkovat za velmi dobře připravenou výpravu Aničce Novotné, která i přes časové vypětí ohledně zkoušek vše poctivě připravila. :)